Česká geologická služba
Geologické lokality
Úvodní stránka  > Prohlížení > Lokalizace > Lokality v okresu: > Dolní Lačnovské skály

Lokalizace

Dolní Lačnovské skály

Všeobecná charakteristika

Kraj: Zlínský kraj
Okres(y): Vsetín
Katastrální území: Lačnov
Mapové listy: 2541, 25413
Geologická správní oblast: Předmagurská, račanská (v. od Napajedelské brány), bystrická a bělokarpatská jednotka
Lokalizace: Svah 2.5 km S. od obce Lačnov. Svahová skalní stěna mrazového srubu a strukturní svah se nachází asi 2,5 km s. od obce Lačnov v dolní části j. svahového hřbetu mezi vrcholy Vrátnice a Láz (Kopec), na katastru obce Lačnov.
Přístup k lokalitě: - s výjimkou - autem přístupná s povolením vjezdu (v dosahu 250 m)
Charakteristika objektu: Skalní stěna v dolní části svahu je budována křemennými pískovci místy i se slepenci spodních luhačovických vrstev.
Exkurzní lokalita: ano
ID : 729

Geologie

Geologická charakteristika: Skalní stěna je budována strmě uloženými paleogénními křemennými pískovci a místy i slepenci spodních luhačovických vrstev (střední a svrchní eocén) račanské jednotky magurského flyše v antiklinálanním pásmu Čertových kamenů. Geomorfologicky představuje skalní stěna mrazový srub vyvinutý na čelech pískovcových vrstev s převažujícím úklonem vrstevních ploch 35-45°k JV. (100-115°). Skalní stěna mrazového srubu je exponována k SZ. a je bohatě členěna příčnými puklinami. Svislá až převislá stěna je protažena ve směru SV.-JZ. a S.-J. v celkové délce 70 m. Nejčastější směr příčných puklin je SZ.-JV. (300 až 310°- 120 až 130°), vyskytují se rovněž puklinové plochy sklonu 70 až 75° ukloněné k SZ. (300 - 310°). Pukliny člení pískovcovou stěnu do řady bloků, maximální výška je 14 m, v JZ. části stěny klesá na 6 m. Zde stěna výrazně končí a vytváří malou soutěsku s bystřinným korytem horského potoka. Skalní stěna je pokryta velkým množstvím drobných tvarů zvětrávání. Charakteristické jsou drobné kulovité prohlubně (průměr 60-65 cm, hloubka až 70 cm), prohlubně jsou uspořádány liniově podél vrstevních ploch (v partiích hrubozrnných pískovců a slepenců). Na jemnozrnných pískovcích jsou vyvinuty typické voštiny a dutiny typu tafoni. (Kirchner, K. 1993); Geomorfologicky představuje skalní stěna mrazový srub vyvinutý na čelech pískovcových vrstev. Skalní stěna mrazového srubu je exponována k SZ. Čelní stěna je protažena ve směru SV-JZ a S-J v celkové délce 70 m a je tvořena strmou až převislou puklinou. Příčně orientované pukliny člení pískovcovou stěnu do řady bloků s maximální výškou stěny 14 m, která klesá v jz. části až na 6 m. Pukliny jsou otevřené a jejich povrch je modelován exogenními činiteli. Orientace směru sklonu a velikost sklonu hlavních puklin činí 210/60o (šířka až přes 1 m), 32-212/90o, 56-236/90o (odsunutí čela srubu), 336/45o, 312/52o a 28/60o. Skalní stěna je pokryta množstvím drobných tvarů zvětrávání. Charakteristické jsou hluboké kulovité dutiny (max. hloubka 70 cm, průměr 60-65 cm), dále se vyskytují typické voštiny a dutiny typu tafoni. Na jv. sklonu hřbetu podmíněném úklonem vrstev je vyvinut typický strukturní svah. Vrstvy sklouzávají po vrstevních plochách a k odsedání dochází podél puklin s orientací směru sklonu a velikostí sklonu 294/60o. Ze sedimentologického hlediska je tato lokalita poměrně zajímavá. Je tvořena hnědošedě navětralými, hrubozrnnými, křemitými pískovci se smouhami slepenců 10 až 15 cm mocnými, neostře omezenými (dobře odkryto v boční stěně horního ukončení - puklina 32 - 212/90o). Směr a sklon vrstevních ploch činí 150/38o. Velikost klastů zde činí 1-3 cm. Zde jsou také nejlépe vyvinuty polokulovité vyvětralé dutiny, zřejmě primárně podmíněné rozpouštěním pevného tmelu a jeho nahrazováním limonitickou hmotou. V čelní stěně srubu byla zjištěná nepravidelná poloha slepenců s různě opracovanými klasty křemene, granitoidů, metamorfitů a karbonátů (Kirchner a kol., 1995). Převládají spíše ostrohranné klasty, křemen je opracovanější. Velikost klastů je až 10 cm. Poloha slepenců tvoří bazální část mocné lavice, která přechází do strukturního svahu. Podložní lavice pískovce osahuje bochníkovitá a podlouhlá tělesa pískovců jemnějšího zrna s numulity, dlouhá v podélné ose až 1 m. Tyto pískovce tvoří větší klasty, které snadno vyvětrávají a zanechávají po sobě dutiny. Vrstevnatost uvnitř těchto těles je jinak orientovaná, než vrstevnatost v okolních pískovcích. Dutiny jsou po vyvětrávání klastů morfologicky podobné dutinám výše popsaným, jejich genetický základ je však odlišný.
Regionální členění: Karpaty - flyšové pásmo - magurská skupina příkrovů
Stratigrafie: kenozoikum - paleogén
Témata: geomorfologie, litologie, kvartérní geologie, sedimentologie
Jevy: tafone, skála
Původ geologických jevů (geneze): sedimentární , zvětrávání mrazové
Hornina: pískovec
Geologický význam: geoturistická zajímavost (geotop)

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Geologické lokality doporučené k ochraně
Ochrana geologického fenoménu: B - je důvodem k doporučení lokality k ochraně (evidovaná lokalita)
Důvod ochrany, nebo důvod zařazení do databáze: Jedinečný svahový mrazový srub (až 14 m vysoký). Je zde možno studovat strmé uložení pískovců a slepenců antiklinálního pásma Čertových kamenů. Geomorfologicky cenný útvar, značné množství kulovitých prohlubní uspořádaných liniově podél vrstevních ploch, dále výskyt voštin a dutin typu tafoni. Na JZ. ukončení skalní stěny se projevuje kombinované působení mechanického zvětrávání a vodní eroze horského potoka, které dalo vzniknout pro tuto oblast ojedinělé malé soutěsce.
Střety zájmů: turistika, sport
Popis střetů zájmů: Na skalních stěnách jsou vyznačeny horolezecké cesty, při jejich úpatí zbytky divokých ohnišť.
Stav lokality: dobrý

Literatura

Kirchner, K. (1990): Geomorfologie skalních útvarů ve východní části Vizovické vrchoviny. - IV. Sympozium o pseudokrasu v Podolánkách. Knihovna ČSS, 23, 38-46. Praha. Kirchner, K. (1992): Významné skalní útvary ve východní části Vizovické vrchoviny. - Ochrana přírody, 47, 8, 236-238. Praha. Pesl, V. (1968): Litofacie paleogénu v magurské jednotce vnějších flyšových Karpat. - Sborník geologických vied, rad Západné Karpaty, 9, 71-117. Bratislava. ;Baldík V. et al. (2008): Základní geologická mapa České republiky 1 : 25 000 s Vysvětlivkami 25- 413 Francova Lhota. Česká geologická služba. Praha.

Zpracování a aktualizace

Zpracoval(a): Kirchner Karel, 27.11.93
Aktualizoval(a): Gürtlerová Pavla 22.02.12, Baldík Vít 09.03.12

Citace

Databáze významných geologických lokalit: 729 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2024-04-28]. Dostupné z: http:// lokality.geology.cz/729.

Lokalizace v mapě:

Kliknutím do mapy lze získat odkazy na sousední lokality kolem kliku v mapě do vzdálenosti 2 km.
Vít Baldík, 2006
Vít Baldík, 2006
Pískovcový hřeben se zajímavými drobnými útvary na stěnách., Motyčková Kamila - Šír Jiří, 2006
Roman Novotný, 2006
Oldřich Krejčí, 1996


(C) 2003-2012 ČGS, verse aplikace 1.21 [3.2.2016]